Poprvé na fotbale pod Malšovickými lízátky v Hradci Králové
Nejsem žádným velkým fanouškem fotbalu. Maximálně se tak na něj podívám v televizi. Ale když jsem dostal možnost podívat se na skutečný fotbalový zápas, a navíc se svým synem, rozhodl jsem se, že se překonám a na fotbal vyrazím.
Poprvé na pořádném fotbalu
Ze začátku jsem byl trochu nervózní. Přece jen jsem šel poprvé na opravdový fotbalový zápas, při kterém navíc bude hrát známý pražský klub Sparta. Fotbalový zápas se odehrál 6. září 2026 v Hradci Králové pod Malšovickými lízátky, kde se utkal domácí tým FC Hradec Králové s prestižním týmem Sparta Praha. Stadion byl vyprodaný. Všech 9 300 míst bylo obsazeno.
Nejprve jsem si připadal jako na nějaké pouti. Byla tam spousta stánků, jídlo, pivo a další občerstvení. Byly tam různé atrakce, šipky s fotbalovým míčem a další vyžití pro dospělé i děti.
Kupodivu i děti, dokonce i malé děti, se přišly podívat na takovýto zápas. Samozřejmě v doprovodu rodičů.
Na začátku, respektive před vstupem do arény, mě překvapila kontrola. Prohlédli mi batoh, osahali mě, takže jsem musel rozpažit ruce, jestli náhodou nemám nějakou zbraň, zakázanou pyrotechniku a tak dále. Bez problémů jsem prošel a pustili mě dál.
Na zápas jsem šel především se svým synem, ale i se svým tchánem, který je velkým fanouškem týmu FC Hradec Králové. Těšil se, jestli to Hradec Králové konečně Spartě nandá a prolomí tak špatnou sérii, kterou nyní měl.
Nadávky, fandění i pyrotechnika
Na fotbale bylo všechno, co jsem asi očekával. Masivně se skandovalo, fandilo a docházelo i na velice ostrá slova. Divím se, jak někteří lidé dokážou takto mluvit, i když je slyší malé děti. Nepřišlo mi to zrovna výchovné, ale takový je holt fotbal.
Seděl jsem se svým synem na sedadle nedaleko výstupu, tuším, že to bylo v osmé řadě. Měl jsem pěkný výhled, akorát mi téměř celý první poločas svítilo slunce do očí a já špatně viděl na domácí branku. Jakmile začal druhý poločas, sluníčko zašlo za ochozy stadionu a bylo to podstatně lepší.
Všichni se kupodivu chovali vesměs spořádaně a kromě různých nadávek a pokřikování všichni seděli na svém místě, fandili anebo se jen koukali a bavili hrou. Přibližně v polovině prvního poločasu však přišla chvíle, kterou jsem ani nečekal. Za hradeckou brankou se několik maskovaných osob rozhodlo obšťastnit fotbalisty a vlastně nás všechny salvou z dýmovnic.
Asi na pět minut se po hřišti rozprostřela bílá mlha, přes kterou nebylo téměř vidět. Rozhodčí však zápas nepřerušil a hrálo se dál.
Komentátor jen zopakoval, že pyrotechnika na zápasy nepatří.
Tři góly v prvním poločase
Hradec Králové se očividně nažhavil. Nasázel dva góly a chvíli to bylo 2:0. Pražská Sparta v prvním poločase ještě stihla stáhnout dvougólový náskok na 2:1, ale to bylo vše, co jsme z gólů mohli vidět.
Hráči Sparty se snažili, měli oproti hradeckému týmu výhodu 70 ku 30 v držení míče, ale ani to jim nestačilo. Vznikla také spousta sporných situací a podle mě i vyložených faulů, za které by měl rozhodčí dávat karty nebo minimálně výhody.
U některých zákroků sparťanských fotbalistů jsem měl pocit, že je rozhodčí přehlížel. Někteří diváci dokonce rozhodčímu nadávali, ale to bylo asi tak vše, co s tím mohli dělat.
Nejsem žádný profesionál, ale s fotbalem jsem obeznámený. Vždyť můj syn chodil do bambín, mladší a starší přípravky po několik let. Bavil jsem se s trenéry, rozhodčími a tak.
Už chápu, proč fanoušci nosí fotbalové šály
Před začátkem zápasu jsme si poslechli hymnu fotbalového klubu Hradec Králové. Když jsem ji slyšel, pochopil jsem, proč má spousta fanoušků Hradce Králové fotbalovou šálu.
Slušná porce zábavy za 500 korun
Za lístek v hodnotě necelých 500 korun šlo o velice dobře strávené více než dvě hodiny. Pivo zde bylo za 55 korun, dlouhý párek v bagetě za 110 korun a k dispozici bylo i další občerstvení. Všichni se chovali spořádaně a vše probíhalo v naprosté pohodě. Nestala se žádná situace, že by někde někdo na někoho útočil, někomu vyloženě nadával, byl nějaký problém na hřišti atd. Zdálo se mi to jako příjemně strávený čas.
Zápas byl od 18 hodin a trval přibližně dvě hodiny i s poločasovou přestávkou. Byla to celkem příjemná zábava, sledovat nejen hráče, ale i všechny ostatní, jak se chovají, co mají oblečeného a co jedí a pijí. Pivo měl téměř každý. S občerstvením to bylo tak půl na půl, ale každopádně chápu, že někdo chodí fandit na fotbal.
Je to takový únik od domácích povinností, pracovního stresu a dalších činností, které se prostě nechtějí dělat. Je to také způsob relaxu a myslím si, že se určitě nezapře, že Češi jsou pivním národem.
Po své první návštěvě už každopádně trochu více chápu, proč někdo chodí na fotbal pravidelně. Velký fotbalový fanoušek ze mě asi nebude, ale na další zápas Hradce Králové bych klidně vyrazil znovu.
